15. února 2016

Dalajlamova kočka - Recenze

Autor: David Michie
Originál: The Dalai Lama’s Cat
Počet stran: 256
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Synergie
Anotace: Maličkého kotěte, kterému hrozí nešťastný osud, se ujme samotný dalajlama. Kočička líčí svůj každodenní život v jeho těsné blízkosti. Stává se svědkem rozhovorů mezi dalajlamou a jeho hosty. Postupně poznává, v čem spočívá štěstí, a jak ho na cestě životem najít, což není pro žádnou živou bytost snadné. V laskavém příběhu často nechybějí humorné situace, kočka se tře o nohy hollywoodských hvězd a dělí se s námi o poznání, které získává v klášteře buddhistických mnichů. „Chci, aby i díky této knize lidé dospěli k tomu, že nejdůležitější je láska v různých podobách. Šťastní jste, když se staráte o druhé a dáváte jim lásku. To je jedna z nejúčinnějších cest ke štěstí,“ říká o Dalajlámově kočce její autor David Michie. Dalajlamova kočka je zábavný a čtivý román. Dozvíme se v něm i to, jak by asi dalajlama reagoval, kdyby dostal jako dárek mrtvou myš. A také, proč zrovna kočičí oči nejlépe vidí lidské slabosti i krásu.

Můj názor: Jeho svátost kočka to jako malé kotě vůbec neměla lehké. Spolu s ostatními sourozenci byla ukradena dvěma chudými chlapci z ulice a prodávána na trhu, s vidinou zisku. Jako nejmenší a nejkřehčí koťátko zbyla poslední, s vědomím, že je nejspíš odsouzena k smrti na ulici. Ovšem někdo ji přece musel zachránit, a byl to jeden z blízkých přátel Dalajlámy, který se právě vracel do Dalajlámova sídla. A tak začal náš příběh. Malé nemotorné kotě dostalo jméno Sněžná lvice. Sněžnou lvici si oblíbil každý milovník koček a kdejaký Dalajlámův host, ona se cítila milovaná, šťastná a uctívaná. Aniž by o tom Dalajláma ze začátku věděl, učil kočku pokoře, přátelskosti a lásce.

Postupem knihy se také seznamujeme se základními myšlenkami a postupy buddhismu, s přemýšlením jeho zastánců. Získáváme pojem o sebejistotě, uznání a přátelství. Cílem buddhismu není získat co nejvíce lidí na svou stranu, jeho cílem je sebe láska, poznání a pochopení. Budhismus není víra jako taková, je to hlavně zamyšlení nad životem. Dalajláma se snaží svou myšlenku šířit neposkvrněně dál, aby byla chápána správě. Vlastně i naše hlavní hrdinka Sněžná lvice si něco z tohoto přístupu vzala.
Na knize se mi hodě líbilo, to že byla vyprávěna z pohledu kočky. Hlas Ivany Jirešové se poslouchal skvěle a opravdu mi ke kočce seděl. Kniha je opravdu napsána a načtena tak, že prostě musíte číst/ poslouchat dál. David Michie píše opravdu hezkým, čtivým, poutavým a osobitým stylem. Na všechno jde pomalu, nic neunáhluje ani nevleče, zkrátka tak jak to mělo být. Pokud jste milovník koček jako já, věřím, že budete mít z knihy stejné pocity a že si ji zamilujete stejně jako já.

Asi do poloviny knihy, mě vůbec nenapadalo, jak by kniha mohla skončit, nakonec to ale David Michie vymyslel perfektně. Skončilo to krásně, mile, možná vlastně ani ne moc překvapivě, ale hlavně tak aby byl čtenář nalákán na druhý díl. Což se u mě podařilo, a jelikož druhý díl není jako audiokniha asi si ho budu muset pořídit.

Dalajlámova kočka je krásný příběh o záchraně, sebejistotě, lásce s přátelství. Nejenom mezi Dalajlámou a Sněžnou lvicí, ale mezi ostatními jenž kočku přijali mezi sebe. Na světě neexistuje jistota, že bude kočka přijata do společnosti a že přežije, ale Dalajláma měl obří srdce a díky němu mohla Sněžná lvice dělat radost jemu i ostatním. Z knihy by si podle mě měl každý odnést minimálně to, že láska, pokora a přátelství jsou důležité. A nezapomeňte - I kočka může být skvělý přítel.
Velice děkuji stránce audioteka.cz Za poskytnutí audioknihy k recenzi. Knihu zakoupíte zde.
Hodnocení:

Obálka:


Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
,

0 komentářů:

Okomentovat