26. října 2015

Vyvolená bohy: Smrtící dotyk - Recenze

Autor: Melinda Salisbury
Originál: The Sin Eater’s Daughter
Počet stran: 256
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Fragment
Anotace: „Jsem dokonalá zbraň. Můj dotyk je smrtící.“ Twylla je dívka vyvolená bohy. Je zosobněním božské dcery a jako taková je zaslíbená princi. Za svoji výjimečnost ale draze platí: každý měsíc musí pozřít jed, a přinést tak důkaz o svém božském postavení. Její dotyk je však pro obyčejného člověka smrtící. Twylla proto není běžným členem královského dvora. Je královninou popravčí. Každý měsíc navštěvuje vězení a přikládá své ruce na ty, kteří jsou odsouzeni k smrti. Žije osaměle a izolovaně. Když ale nastoupí nový strážce, vše se změní. Spustí se kolotoč dvorských intrik, úkladů a vražd... Dokáže si dívka správně zvolit mezi královským snoubencem a přitažlivým, ale obyčejným smrtelníkem? Rozhodne se pro povinnost, nebo pro lásku?

Můj názor: Moje první reakce na Vyvolenou bohy byla: Je to divný, zvrácený a připomíná mi to "Jsem roztříštěná". Po tomto stručném popisu, a několika přečtených stránkách se mi kamarádka začala smát. To ještě netušila, že ji přinutím si to přečíst.

Královna a král byli jakési zastoupení bohů na zemi a Twylla byla vyvolená Daunen (něco jako královnina popravčí vyvolená bohy). Podle staré pověsti je sice Daunen dcera bohů, avšak sama bohyní není. Její poslání je odvádět zločince a provinilce na smrt. Jelikož pouze bůh a jeho rodina se smí ztělesněné Daunen dotknout měli tuto výhodu pouze princ a král s královnou, kdokoliv jiný by se Twylly dotkul, okamžitě by zemřel. Tak by to tedy správně mělo být – podle královny.

Už od začátku jsem neměla ráda královnu (později to došlo do stádia, kdy jsem ji už vážně nenáviděla, a tak to i zůstalo). Byla zlá, sobecká, zákeřná, necitlivá a jaksi i svým způsobem žárlivá. Apelovala na Twyllu, aby byla poslušná, protože si ji přece vybrali bohové (takové kecy!) a nutila ji pozřívat údajný jed a následně zabíjet vězně, odsouzené k trestu smrti. Samotné fungování jedu bylo velice zvláštní - Twylla ho vypila, ale vraždila dotekem své dlaně, na týlo onoho zločince.

Královnina povaha byla extrémně zvláštní, a také proto se sama kdysi dávno zvolila bohyní a náhodně si vybrala chudou dívku, nakecala jí, že je ztělesněná Daunen a musí společně s ní odejít na hrad. Nutila ji nosit červené šaty i pláště, protože červená jako barva krve je ztělesněné Daunen souzena, časem Twylla tuto barvu začala nenávidět. Poté co by si Twylla vzala prince Mereka, přestala by vykonávat povinnosti Daunen a stala by se novou královnou Tregallu. Ovšem nic není takové jednoduché, a tak se i tento fakt zkomplikoval.

Na konci se mi kniha
trochu rozpadala :D
Hlavní hrdinka byla v některých chvílích velice naivní, až sem si říkala "To jí to nikdy nedošlo?" Jinak mi však byla velice sympatická a lehce jsem se s ní sžila, soucítila jsem s ní, rozhodovala jsem se s ní. Zkrátka tak jak by to mělo v dobré knize být. Prince Mereka jsem také měla ráda, byl čestný, spravedlivý i hodný. Moc svých vrstevníků díky královně nepoznal, a tak pro něj Twylla dost znamenala.Pro zachování rodu platí v království zvláštní pravidlo. Královský pár musí vždy zplodit dceru a syna, kteří se následně vezmou a opět spolu mají děti, a tak to jde pořád dokola. Incest = hra pro celou rodinu :') Možná autorka hulí dost solidní matroš, protože jinak by věděla, že když příbuzní mají potomka většinou má nějaké postižení, natož když to tak jde po celé generace. To už by princ Merek musel být hodně znetvořený Marťan. (Odpusťte mi ten popis, ale z lidského a genetického hlediska to prostě není možné, jsem budoucí zdravotník, já tohle prostě nemohu přehlédnout.)

Autorka nezapomněla do knihy dát ani klasický znak Young Adult žánru, tudíž i zde máme milostný trojúhelník mezi Twyllou, princem Merekem a Twylliným osobním strážcem Liefem. Nejdřív jsem fandila strážci Liefovi, po určitých událostech jsem se přiklonila k princi Merekovi. Rozhodně bych však nečekala, že kniha skončí tak jak skončila. Autorka rozhodně měla dobrý nápad, i když tam byly věci, které by určitě šly vypilovat. Epilog byl šokující, emotivní i tajemný. Rozhodně autorku velmi chválím za to, jak si umí s čtenářem hrát, Smrtící dotyk byla jedna velká horská dráha na city, protože pokud máte knihy tohoto typu rádi, rozhodně to s vámi zamává!

Kniha by měla mít druhý díl, jež by měl byjít v originálu v dubnu roku 2016, tak jsem tedy zvědavá kdy kniha bude u nás a moc se na ni těším. Kniha skončila dá se říci uzavřeně, i když mě velice zajímá co autorka vymyslí v druhém díle. Ráda bych vám toho o knize řekla víc, avšak nemůžu prozradit vše, a tak vám doporučuji pouze jedinou věc – Přečtěte si tu knihu! Já jsem se do ní zamilovala.

Úryvek z epilogu, který ačkoliv se netýká příliš obyčejného života, mně se vryl do srdce:
„Ve starých zkazkách a legendách se praví, že hrdina je ten, kdo s ušlechtilou tváří a taseným mečem vtrhne na scénu, zabije draka a vysvobodí princeznu. Ve starých příbězích a pověstech princeznu nikdy nenapadne, že by si měla dávat pozor a nevystavovat se všanc těm, kdo by jí chtěli ublížit.
Já ovšem nežiji v těchto příbězích.“

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Fragment, knihu si zakupte zde, a pokud vás zajímají i ostatní tituly nakladatelství klikněte zde.
Hodnocení:
Obálka:



Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
, ,

0 komentářů:

Okomentovat